Hradecká sova 2010

Opět je to tady. Další ročník Hradecké Sovy! A s ním reportáž týmu Koumáků. Neuvěřitelné se stalo skutečností, legendární Koumáci se již potřetí zúčastnili této skvělé šifrovačky a pozor… došli do cíle!!! Opět s jednoduchým úkolem – skončit v první desítce. Tentokrát přibylo navíc rozdělení do kategorií – Pohoda a Výzva. O to jednodušší pro nás. Pro Koumáky! (pro zajímavost reportáž z roku 2008 a tady z roku 2009)
Podrobnosti budou v článku. Ano, budete moci obdivovat naše geniální myšlení, rychlý úsudek, vytrvalé nohy či prostě… štěstí jako prase. Budete se moci inspirovat, jak se řeší ty nejobtížnější šifry. Budete si moci brát příklad z toho, kdy je lepší ustoupit v zájmu zachování vysoké morálky týmu, i když je šifra na pohled sebelehčí, zavolat si o řešení a s veselou myslí postupovat dále. Ano, budete moci sledovat naše kroky od začátku do konce. Pokud se vám v průběhu článku bude kdykoliv zdát, že nám něco moc nešlo, nenechte se zmýlit, občas jsme to prostě jenom předstírali, abychom ostatní nepodrtili příliš přesvědčivě, čímž bychom je mohli rozplakat ;-)

Na startu

Taktiku týmu jsme probírali několik hodin před startem. Významný luštič český Péťa se bohužel letos nemohl zúčastnit, protože dal sobecky přednost opalování na ostrově, popíjení vínka při západu slunce, koupání v lagunách či tanci při řecké hudbě… no uznejte, jak mohl udělat takovou chybu? Co se týče strategie, museli jsme se tedy dohodnout jenom my tři – Martin, Luci a Peťa moravský: vezmeme si vodu, energetický nápoj, čaj, whisky, český rum nebo rum guayanský dvanáctiletý? Vzhledem k tomu, jak nám to šlo, odpověď každý uhodne!
Přesuňme se ale nyní už na start a přesuňme se na něj autobusem. Naše nohy, které jsme celý rok posilovali, totiž musí být v maximální pohodě. Každý metr navíc by mohl narušit naše soustředění.
Máme tu úvodní proslov, máme tu slavnou soví kostku. Až bude nejhůř, použijte ji. Sice se nám takové nabádání k ubližování ostatním týmům nelíbí, ale co se dá dělat, takové jsou pokyny.

Kdo tam nebyl, nechť se podívá na zadání a řešení na http://sova.osjak.cz.

1. Úvodní řada
A už je tu řada! Jak jednoduché! Pluh! Ha! Nebo že by ruchadlo? Takže bratranci Veverkovi. Veverka! Jasné, jasné… Jak je to jen letos jednoduché!
Ha! List! Javor! Samozřejmě! To je jasné! Vždyť máme trénovat zeměpis. Jak směšné… javorové listy, máme tu Kanadu… Veverka, Kanada… už se to začíná rýsovat!
Opice. Gorila. Nebo že by? No ano! King Kong! Čili Kongo! To je směšně jednoduché, tento obrázek tedy popisuje Afriku. Druhý severní Ameriku, první Evropu.
Čtvrtý obrázek – Neuschwanstein. Že by to byl hrad? Ne, to ne, to je Neuschwanstein. Takže Německo, máme tu zase Evropu. Ano, tři pravidla každý obrázek, jasné jasné, už jenom ta dvě další :-)
Další je kytka. Ehmmm… orchidej… lilie…? Ummm… typická severoamerická, že?
Šestý člen pták… vrabec? Že by se nám znázorňoval nějaký vývoj od země (pluh) výše přes stromy, kopce (hrad) až po ptáčky?
Mraky. Uch. Typické africké? Nebo evropské? Nebo že by už… Střídá se rostlina, věc, zvíře… no tak to už víme…
Strom, bříza. Nějak docházejí nápady. Že bych si napsal pod sebe názvy jednotlivých obrázků, třeba by z písmen něco vyšlo. Neeee, to neeee…
Pštros… ha, že by počet písmen? Aha, je to tam napsané, no dobře… Už stačí jenom jedno pravidlo ;-) Slovní fotbal na to nejde, první písmena taky nic.
(zapomněl jsem zmínit dva vtipné pokusy našeho týmu odevzdat obrázek zvířete, od kterých se ještě jednou distancuji)
Auto. No jo, auto. No jo.
„A tohle už vám určitě pomůže,“ zazní od orgů. Jak povzbuzující.
Mrkev. Poslední písmena… Uch…
Nakreslili jsme žirafu a jupííííí do hry. Konečně :-) A nebyli jsme poslední, což se nám na úvodní řadě většinou stává (zdravíme do Olomouce na Pewnost).

Na druhé šifře

2. Konference
To nemůže být nic příliš těžkého. Přece nenaštveme týmy začátečníků hned na začátku. Takže jenom přiřadit jména správně k větám. Že by jenom přečíst první písmena příjmení? No anooo! Jsme dobří! Míříme k rybníku Věkoše a necháváme za sebou většinu týmů. Tedy… chci říct… většinu těch týmů, co přišly po nás. Většinu.

3. Čísla
Lucčina oblíbená šifra, už minule bylo postupné kreslení dle směrů na Sově, i když zase trochu jiným způsobem, takže již cestou na naše luštící stanoviště, kde Peťa rozbil tábor, přicházíme s návrhem řešení. A opravdu, začínají se nám rýsovat první písmenka… která se mění v jakousi obludku… hu… tak znovu… písmenka, která se mění v jakousi šílenost… tak znovu… písmenka… SAVE… další písmenka… ono když si někdo (já) občas plete levou a pravou, někdo (Peťa) občas přeskočí čísla, tak to někdo (Luci), nemůže kreslit dobře, že? Hlavně si dobře rozdělit role.

4. Zebra
Naprosto zřejmé rozdělení na bílou a černou barvu. Proč nám to tedy trvalo tak dlouho? Luci a Peťa se nejprve klasicky pustili do své oblíbené morseovky, kterou dokáži nacpat na všechno, až se někdy divím, jak to dělají. Já jsem nejprve hledal dvojice – pátek, sobota – kašel, nemoc – Lucie, Věra – trh, zboží – na to, jak byl tento postup zcestný, mi to vycházelo velice dobře. Čekal jsem, že to, co zbyde, či naopak nezbyde, něco vykreslí. No nakonec to byly ty barvy, které jsme přiřadili a hledali nápis, ale nikde nic. Bylo to Braillovo písmo, které nám poradila telefonická nápověda (tedy ne přímo, ale to už jsme pochopili). S tím jsme se ještě během naší krátké a chudé šifrovací minulosti nesetkali, tak jsme se na sebe ani nezlobili, naopak se těšili, že příště Brailla už poznáme hned, každá takováhle zkušenost se počítá.
Navíc jsme stále měli vcelku dobrý čas někde kolem dolní poloviny startovního pole, vzhledem k špatnému startu vcelku klídek. Ono když si cestou ještě kupujete pití, chodíte na záchod, snažíte se přesvědčit zbytek týmu, abyste vzali nějakou kešku, rychleji to ani nejde :-)

5. Divný Morse
Směju se ještě teď aneb hrubá síla to jistí. Chvíli se na to bezradně díváme. Co s tím? Oddělovače slov budou snad oddělovače slov… tohle jednoslovné slovo bude tedy asi V… nebo U… ale to je morseovkou na víc znaků. Hmmm… Kód stanoviště dalekohled, že by se to nějak spojilo dohromady jako obraz ze dvou očí, zrcadlově spodek a vršek každého řádku… hmm… toto nám během pár vteřin či minut projelo hlavou, když jsem si tak nějak řekl, že začátek by mohl být… DALSI STANOVISTE… a ono juj, pismena odpovidala, stejna pismena, stejne znacky… doplnili jsme je všude tam, kde ještě byly, domysleli si z logiky věci další písmena, a za chvíli to hrubou silou bylo. Jedna z nejkratších šifer pro náš tým. A tedy počátek našeho geniálního tažení :-D

Tarzanův skok

6. Asociace
Killer Sudoku, hahaaa, můj úkol. Logická úloha, hahaaa, můj úkol. Ale ne hned. Nejprve vyrážíme na cestu kolem rybníčku.
Peťa jde házet míčky do Sovy, já zkouším elektronickou logickou hru. Nejprve promačkám postupně všechna tlačítka, abych věděl, co které dělá, princip je jasný. Takže teď se trochu zamyslet a je to. Akorát teď jsem to nějak… hmmm… že bych to… tady to mám vypnutý nebo puštěný… teď už to nevrátím… no to ale… nebo že bych to… hu! A je to :-) Stejně úspěšný byl někdy tou dobou i Peťa. Měli jsme první dvě slova.
Zamířili jsme k Mořeplavbě. Já si zapnul čelovku a pustil se do luštění Sudoku. Občas zdvíhám zrak… Peťa vytahuje nůž a chystá se na ořech… raději sklápím zrak.
Tady dvojka, tady trojka… zdvihám zrak… vidím půlku skořápky a v ní asi půlmetrovou svíci… raději sklápím zrak :-)
Jedna, dva, tři, šest, pět… slyším cosi jako že „počkáme, až to vyhoří“… jedna, dva… nějaký nezdařený pokus, následně org pochopil, že náš tým není jako každý jiný (v tom špatném slova smyslu) a povoluje použít cokoliv, co máme v té době u sebe (porazit strom není dovoleno). Svíčka se tedy se skořápkou nakonec přeplaví na deskách nebo co to bylo. Ale máme další slovo.
Přesun k nízkým lanovým překážkám. V té chvíli už je mi jasné, ve kterých jeskyních je drak a ve kterých princezna.
Pozorujeme tým před námi, který málem přišel o jednoho člena… potom to zkouší Luci. První pokus tuším nevychází, potom se ale dostává za první nejtěžší fázi a dále už to jde dobře. Jenom na konci zase slyším nějaké výkřiky, ale raději se tam nedívám, je čas dokončit to sudoku.
Ale čas na to nemám, musíme na Tarzanův skok. Luci se moc těší, tahle lanová dobrodružství si chtěla zkusit už dávno.
Přijde mi to trochu sebevražedné, proto skláním zrak k sudoku.
Moje žena leze na žebřík, prohlašuji cosi o tom, že jsem ji měl rád a dokončuji další oblast v sudoku.
Moje žena se chystá na skok a volá, že je to daleko, že to neskočí. Mumlám si cosi o tom, že to opravdu neskočí a protože hrozí, že se strachy podělám místo ní, raději se skláním k sudoku.
Žena skáče… letí… letí… chytá se! Dokázala to. Vypadá to trochu dobrodružněji než sudoku.
Následně se pouští, letí dolů… vypadá to, že právě zemře. Ale bylo to krásné manželství. Sice krátké, ale na druhou stranu… když se daří, tak se daří! I sudoku už mi vyšlo!
Ale org ji nenechal sletět až na zem, jištění funguje, máme další slovo.
Následně Peťa a Luci skládají báseň, která snad nevyžaduje dalších komentářů:

My jsme dobří Koumáci,
nemáme nic na práci.
Když po kopcích běháme,
o sově si zpíváme.
Jsme jak tažní ptáci.

Ničeho se nebojíme,
do gatí si neprdíme.
Vyhrneme rukávy,
sedneme si do trávy
a šifrou se potěšíme.

Potkáváme protihráče,
smějem se, jak někdo pláče.
Máme s sebou obvazy,
když nás někdo porazí.
Doma sníme koláče.

Za báseň kupodivu dostáváme další slovo, stejně jako za sudoku, stejně jako za princezny. Chybí už jenom Slepecké písmo, v podstatě ho asi ani nepotřebujeme, ale tož děti, když my jsme se už tak rozjeli :-)
No písmo jsme nedali, možná to bylo cosi jako kosatka…
Řešení teď na webu ještě není, nicméně z akátu a kaktusu jsme dali trn (čili kosatka byla možná koruna? Trnová koruna?).
Ze světa, 30 let a mloka jsme dali válku. Z války a trnu potom dohromady válku růží, čili výsledné slovo růže. Vršek tak moc nevíme, z práce, labutě, lidu padly nápady na nějakou vznešenost či něco podobného, každopádně růže vyšla.

Přišel čas se rozhodnout! Chceme se trápit, snižovat drasticky morálku našeho přiblblého týmu tím, když nedokážeme vyluštit nějakou šifru? Nebo půjdeme v pohodě a klídku lehčí kategorii? Zatím jsme nikdy nijak extra vysoko nedosáhli (ani letos medaile nejsou :)), takže vyhrála Pohoda, žádný risk, ať se bavíme, užíváme si a hlavně ať to dojdeme do konce. Asi by to bylo jinak, kdybychom byli v plném počtu čtyř Koumáků, ale jestli by bylo víc legrace, to si jistý nejsem :) Podle propočtu by nám čas měl vyjít s přehledem i na Výzvu, ale bylo pravděpodobné, že teď přijdou těžší šifry, které budou trvat déle.

7. Slovní
A taky že jo :-)
Jak to teď čtu v řešení, tak ona tahle šifra vlastně ani nebyla tak těžká. No i když… no prostě se stalo :-)
Poměrně rychle jsme odhalili, že první písmena dávají číslovky „první čtvrté páté…“. Vzali jsme tedy příslušná slova, ale nic jsme z nich nevykoumali (ač jsme Koumáci). Že by se určovaly slovní druhy, to nás vůbec nenapadlo. Asi mělo :)
Trvalo to dost dlouho a nakonec jsme volali o nápovědu. Ta poradila, ať ze slov stvoříme čísla… my je stvořili… tedy první slovo čtvrté bylo 14, druhé slovo 2… a vyšlo nám tak tuším že těch 11 čísel, ze kterých to chtělo udělat jedenáctipísmennou tajenku. Ale jak? Nijak… tam jsme totiž nápovědě trochu nerozuměli, nejdříve se totiž mělo ještě určit slovní druhy slov a pak z toho až čísla. Těch kroků tam prostě bylo až moc se mi zdá. Jinak bychom to zvládli :-D Čili z jedenácti čísel jsme udělali prd, ač jsme pár věcí zkoušeli, takže jsme volali znovu.
Dalibor rychlý mě třikrát okradl tady vedle, ale prý hurá.
Až teď… rozumějte teď právě teď před 5 vteřinami, když jsem koukal na nápovědu, jsem ji pochopil. Co slovo, to slovní druh. Tenkrát jsme to ale (z legrace) brali jako že se nápověda zbláznila, a že teď prostě vždycky, když zavoláme, dozvíme se něco na způsob: „Teď jsem se vzbudila, najím se, dvakrát si usrknu čaje a jdu zase spát, hurá!“ No dobře no, tohle nás mohlo napadnout, ale jak vidno, slepota je slepota, takže první řešení, které jsme museli vzít. A jde se do Sadů V. Nováka.

8. Hradecký Fantom
To vypadá na kreslení, ne? Takže Peťa diktuje, Luci dohledává v rejstříku místa, se kterými mám zpočátku při kreslení problémy, ale pak už je to jasné, písmenka se objevují a my máme Hotel LTC. Ač Hradečák, nikdy jsem o něm neslyšel, každopádně mapa ho nezatajila, takže jdeme dále, v tu chvíli někde na špičce startovního pole (Pohody). Ještě nejsou známy přesné časy na jednotlivých stanovištích (jestli budou zveřejněny jako loni), nicméně zpětně to vypadá, že na sedmičce (Slovní) se dost lidí zaseklo jako my.

9. Golgota
Golgota, ukřižování. Takže křižovatky. Spojili jsme bytosti do dvojic a dívali se na příslušné křižovatky. Nic zvláštního. Že by to znovu něco kreslilo? Ne… Že by typ křižovatek (X, T), dával morseovku? Morseovka to nebude, typ těžko určíme a rozdělíme do tří kategorií, navíc jsou prostě seřazené abecedně… na pořadí nezáleží… nic kreslit se taky nebude, navíc to bylo hned v minulé šifře. Máme prostě čtyři skupiny čtyř bodů… A dělat křižovatky… Že by? … No ano! (upozorňuji, že před otázkou „Že by?“ předcházelo v lepším případě několikaminutové koumání). Spojíme 4 v každé skupině a znovu potom každý ze čtyř výsledných průsečíků… Hmmm… no vyšlo to tady na silnici… to by mohlo být… u nemocnice… ale je to docela daleko… Podle pravidel tuším max. 3 km mezi stanovišti… tohle je vzdušnou čarou méně, ale na přesun to je tak na hranici… zkusíme to? Zkusíme!

Čili přesun.
„No jestli tohle vyjde, to si dáme tem rum!“ (teď jsem to prozradil).
No zábradlí tam vidím. Ale člověče moc zelený nevypadá… Spíš bílý… a támhle u baráku… taky tam něco je… to je modrý… takže co? Zkusíme jít ještě kousek dál za křižovatku?
Tak jsme šli… ale nic zvláštního neviděli. Tak špatný, spojování bodů není to pravé, i když se nám to tak líbilo. Aspoň jsme se prošli. Teď hlavně abychom nemuseli zase na druhou stranu Hradce. Beru do ruky mobil a jdu volat o nápovědu, když tu najednou… cosi se zalesklo… to bylo opravdu na poslední chvíli! Máme další zadání. Jistojistý si nejsem, ale tuším, že v tu chvíli jsme byli druzí (na listině, ovšem s jedním řešením provolaným). A mírně jsme si na to připili, už začínala být zima ;-) Doufám, že pravidla dovolují jeden minilok alkoholu na osobu :-)

10. Rovnováha
Princip byl jasný poměrně rychle. Vytvořit čtverce, kde je součet v sloupcích a řádcích stejný. Jestli chápu dobře vzorové řešení, ještě hráli jakousi roli rohy či hrany, aby bylo vše ve správném pořadí, ale šlo to poskládat prostě jenom tak matematicky, aby součty seděly a pak to přečíst ve správném pořadí. Kde bylo více možností, pomohla čeština, protože od sovičky se už jasně odvíjela výsledná věta.

11. Mateřídoušky za dvacetikorunu
Peťa a Luci se vrhli do morseovského postupu, já se vrhl do přemýšlení (čili jsem dělal, že něco dělám, ačkoliv jsem vlastně nic nedělal). AEIOU v názvu se ukázalo hned, ale nějak jsme nevěděli, co s tím. Ani „Za humny je sova“ nám moc nepomohlo. Nevím, co na to zbytek týmu, ale pro mě tohle je, když se na to zpětně dívám, jednoznačně nejlehčí šifra celé hry. Samohlásky jsme měli, věděli, že ZA je to pravé… stačilo to jenom přečíst. Ale prostě někdy jste ve stavu, že naprosto jasnou věc nevidíte, to se nedá nic dělat. Nakonec jsme tedy volali o řešení, protože už nám stejně o nic nešlo (už jsme jednou volali) a aspoň jsme si chtěli zahrát.
Teď je z výsledků zřejmé, že jsme měli 4 hodiny času (mínus nápověda), které jsme mohli na zadání civět a kdybychom to dali, byli jsme v Pohodě první. 9 hodin jsme potom měli náskok na třetí místo. Ale možná bychom taky jenom ty 4 hodiny dál civěli do prázdna… takže jsme prostě volali a posunuli se tak až na čtvrté místo, protože tři před námi brali řešení jenom jedno (gratulujeme!). Každopádně jsme si to zasloužili, bylo to fakt lehké a ještě každopádněji nám to vůbec nevadí, protože hra byla super a bez nervování, že nám jde o dobré místo, nám to dál šlo ještě lépe než jindy :-)

12. Severní dvoukroková
Dorazili jsme jako první.
Zapomněl jsem napsat, že během neúspěšného bádání nad sedmou šifrou rozebrali Peťa s Luckou propisku od orgů a našli magnet. Když jsem teď viděl Severní šifru, a obrázek z propisky, cosi mě osvítilo, poprosil jsem Lucinku o víčko s magnetem a zkusil ho na kostku… opravdu to zabralo.
Polepili jsme kostku dle návodu a začali zkoušet, která políčka jsou přitahována a která ne. Zkoušet buzolu a určovat směr nás nenapadlo, vše bylo dostatečně jasné i tak. Myslel jsem, že v kostce je něco kovového, nikoliv magnety. Dopadlo to tedy tak, že jsme měli změť písmen, která nedávala valný smysl. Každopádně takováto krátká přesmyčka jde celkem lehce vyřešit, VEVEVE nebo co se to tam vyskytovalo nás po kratším trápení, kdy nás navštivila i kontrola orgů na kole, vyslali k hřišti u Veverkovy ulice. Zase jsme si zcela jistí nebyli (dvě písmena nám tuším chyběla, ačkoliv jsem to zkoušel dvakrát, magnet asi dostatečně nepůsobil), ale byl to jenom kousek. A bylo to správně ;-)

13. Čtverečky
Když jste s přehledem první, luští se vám dobře. Když máte vybraná dvě řešení, víte, že o nic nejde, taky se vám luští dobře. Když spojíte oboje dohromady, luští se vám nádherně ;-)
Takže jsme se usadili na lavičku před Bavlnou, dokreslili digitální číslice, myslím, že to byla Luci, kdo vzápětí navrhl spojení do dvojic a přiřazení pozice v abecedě… to byla rychlovka. Ale pěkná a zase trochu jiná.

Cestou míjíme jenom o pár desítek metrů náš domeček… postýlka… teplíčko… ale my jsme veselí, nálada v pohodě, takže i tuto nástrahu jsme zdolali bez sebemenšího zaváhání ;-)

14. Zeměkostka
A je to tady. Poslední šifra. To bude maso. A máme tu ty země. Jak jsme se je chtěli naučit. Jak jsme si říkali, že se každý naučíme jeden světadíl. Jak jsme si to nakonec ani nerozdělili. Teď budeme trpět! :-)
Ale netrpěli jsme. Kostku jsme polepili, přiřadili státy, nakonec se ukázalo, že v zeměpisu zase nejsme tak špatní, chyběl nám snad jenom Honduras, ale to se dalo domyslet.
Čili asijská hlubina. Hmmm… to je řešení bezesporu správné, ale co s ním? Je mi líto přátelé, ale tuším, že musíme zlikvidovat kostku… představoval jsem si všechno možné, ale nakonec stačilo jenom strhnout papíry a řešení se hned ukázalo. Hurá do klubovny!

15. Empatie
V cíli jsme byli jako první, orgové se nejprve trochu divili, jestli jako už jsme tým, co došel hru, ale nakonec se probudili :-P (bylo kolem šesté ráno)
Empatie nám moc šla :-) A moc nás bavila :-) Takže jsme si dali čtyři kola :-)
Nezlobte se na mě, ale člen týmu, když jsme Koumáci, musí být prostě Koumák… moje geniální odpovědi se ale setkaly se zcela zcestnými u ostatních členů :-))) Já vím, to je výhoda toho, kdo píše článek, může napsat všechno ZCELA PO PRAVDĚ ;-)
Takže jsme se nakonec trefili až u čtyřky, kdy byl vzkaz pro orgy: Díky! A na tom trváme, díky moc, protože hra to byla skvělá. Když jsme vyplňovali dotazníček, bylo mi až trapně, že většinou zaškrtáváme, že to bylo akorát a akorát a akorát… ale prostě to tak bylo! Všechno dobře nastavené, vyvážené, nám se letošní Sovička moc líbila a jsme se vším spokojení. Děkujeme!
(a díky i ostatním týmům, příště už vás porazíme :-P)

Trasa letošní Sovy, přibližně 21 km v převážně městském terénu
  1. Poko napsal:

    Na tenhle článek se těším.
    Byl jsem za bráchou v Praze a ukazoval mi „jejich Sovu“, nevzpomenu si teď na název, ale není to týmové a je to prý ještě těžší.

  2. Poko napsal:

    Hm, tak asi to Tmou, Brno.
    No jo a jaký máš vlastně příjmení?
    Já jsem zabojoval a mohl jsem si ho nechat, ale jen když stvořím 4 děti, nejlépe s manželkou. :-)

Napsat komentář