Kréta 2010

Abych ten blog tak nějak chronogicky zaplnil, musím se zmínit i o naší svatební cestě, která se uskutečnila v srpnu a odnesla nás na řecký ostrov Kréta. Slibovali jsme si od ní nejenom novomanželskou pohodičku na pláži u moře, ale i nějaké ty výlety do okolí za přírodou, historií, atd.
Odlet byl v sobotu 7. srpna odpoledne z ruzyňského letiště. Lucinka letěla poprvé, tak byla zvědavá, jestli to opravdu funguje a jestli nespadneme. Kupodivu se vzlet i přistání zdařily, takže jsme mohli v Irakliu vesele vylézt ven a začít se při převozu autobusem na hotel náležitě potit :-) Po asi hodinové cestě nás přivítal hotel obrostlý květinami, útulný pokojík a hlavně moře. Pláž byla písečná, občas přinesly vlny nějaký ten kámen.
V neděli jsme se poflakovali u moře. Některé dny bylo naprosté bezvětří, hladina klidná a my si tedy v místě koupili lehátko, jiné dny byly zase naopak velké vlny, ve kterých se sice nedalo moc plavat, za to se v nich dalo zase náležitě vyblbnout při poskakování :-)

Rethymno

Na pondělí jsme si koupili lístek na autobus a zajeli si do asi 20 minut vzdáleného města Rhetymno, které je údajně druhé nejkrásnější na Krétě (první je Chania). Klikaté uličky, nejrůznější obchůdky, kostely a staré baráčky, ale hlavně benátská pevnost nahoře na kopci. Benátské pevnosti jsou na Krétě hodně časté, i když zrovna ta rhetymnská se proti Turkům moc dlouho neubránila. Proto najdete v jejím areálu například i mešitu. Prohlédli jsme si i zdejší starý malý benátský přístav, dali si frapé a vrátili se zpátky do hotelu.

Laguna Balos

V úterý jsme se plavili na ostrov Gramvousa. Na západě Kréty na nás čekal velký trajekt pro cca tisíc lidí, kteří do něho všichni naběhli, aby na Gramvouse zase vyskákali ven a náležitě zaplnili zdejší krásnou a osamělou pláž. Kdo chtěl, mohl vyšplhat nahoru, kde se nad ostrovem vypínala – překvapivě opět pevnost. Ten den mi zrovna nebylo moc dobře od žaludku a navíc v létě na Krétě v pravé poledne šplhat do kopce není zrovna ta nejlepší zábava, takže jsme svůj pobyt omezili na pláž. Po krátkém přesunu trajektem nás pak čekala malebná laguna Balos, která je ideální pro děti – jemný písek a voda v podstatě všude po kolena. Hned na úvod jsme si samozřejmě vyšli kousek dál vyzvednout jednu z cenných krétských keší.
Následovala středa a čtvrtek – flákání a pohodička. Jednou jsme se pokusili čekat na autobus směr klášter Arkadi, ale když po 45 minutách nedorazil, zklamaně jsme to vzdali – to víte, Řecko.

Palác Knossos

Na pátek byl naplánován výlet do paláce Knossos – bájného to Labyrintu. Nejprve jsme si prošli hlavní město Kréty (Iraklio, Heraklion), že jsme chvilku věnovali i geocachingu zmiňovat nemusím, to si doplňte všude :-) Stejně jako zrmrzlinu a další pochoutky :-) Potom jsme zamířili přímo k paláci. S podrobným výkladem jsme na sebe mohli nechat dýchat zbytky mínojské kultury přímo v kolébce evropské civilizace. Ach! ;-)
A pak přišla sobota. Den nejnáročnější, ale možná i nejkrásnější. Strávili jsme jej totiž v nádherné soutěsce Samaria. Museli jsme ji od místa, kde nás vyložil autobus, projít celou dolů až k hladině moře, převýšení přes 1000 metrů, celkem jsme šli 15 km. Sice je lepší jít stále dolů než nahoru, ale zabrat to dá taky. Obzvláště když je v chládku příjemných 30 stupňů :-D Nicméně takováhle turistika se vyplatila, příroda byla krásná, alespoň trochu snad zachytily naše fotografie, kterých je pár zde okolo či plno ve fotogalerii.

Soutěska Samaria

Uprostřed soutěsky je vesnice, jež byla po vyhlášení soutěsky přírodní rezervací opuštěna. Můžete zde také vidět přísně chráněnou kozu kri-kri, jakýsi symbol Kréty. Zcela dole na jihu u moře jsme potom našli naši doposud nejjižnější kešku. Potom jsme si dali něco dobrého k jídlu (gyros, řecký jogurt, apod., co také jiného?) a čekali na trajekt, který nás odvezl k autobusu, protože z vesnice Aghia Roumeli kromě moře vede cesta zpět zase jenom skrz soutěsku.
Co tu máme dále? Neděli? No tak když neděle, tak se nic nedělá, takže zase koupáníčko, pohodička, bílé vínečko na terase a pozorování západu slunce nad mořem ;-)
V pondělí jsme uskutečnili další pokus čekání na autobus, který by nás zavezl ke klášteru Arkadi. Opět jsme po 45 minutách zklamaní či spíše naštvaní měli v plánu odejít, když tu se autobus objevil. Pohodička, hodina sem, hodina tam, to se nesmí řešit :-) Vždyť on pak musel u kláštera čekat a jet zase zpátky, tak to by tam chudák stál moc dlouho, kdyby jel už tam včas.

Klášter Arkadi

Takže rozradostnění, že se akce povedla, jsme si klášter prohlédli. Arkadi je na Krétě velký symbol odporu proti turecké nadvládě. Téměr tisícovka obránců (hlavně ženy a děti) se zde opevnila proti tureckým vojákům, a když bylo jasné, že je jejich situace beznadějná, vpustili je dovnitř a odpálili zde uložený střelný prach. Klášter byl skoro celý zničen a kromě statečných obránců padlo asi 1500 Turků. Později byl klášter zase obnoven. Měl by stále fungovat, i když žádného mnicha jsme nezahlédli. Do areálu je nutno/doporučeno chodit v dlouhých kalhotech, ženy se zahalenýma nohama a rameny.
Závěrečné úterý jsme opět strávili příjemným přímořským poflakováním. Ve středu nás potom už čekal pouze odjezd směr letiště, Praha a Hradec.

  1. „procházku“ soutěskou Samaria jsem také loni absolvovala. Je to náročné, ale příroda je tam opravdu okouzlující. Jinak bych Krétu každému doporučila za cíl jeho dovolené.

Napsat komentář