Řím

Dovolená v Římě s návštěvou Pompejí

V amfiteátru v Pompejích
V amfiteátru v Pompejích

Jak už to tak bývá, píšu článek o naší dovolené s odstupem. Abych zamaskoval lenost, musím si to zdůvodnit – odstup zajišťuje, že jsem si zapamatoval jenom ty nejpodstatnější a nejzajímavější zážitky, nebudu vás proto zahlcovat nesmyslnými drobnostmi. Článek by snad mohl posloužit i případným zájemcům o cestu do Říma pro základní orientaci, co a jak je potřeba hlavního vědět, vidět a zařídit.
Do Říma jsme letěli s ČSA 12. 2. 2011, vraceli jsme se 16. 2. Vychytali jsme zrovna Valentýnskou akci levných letenek, ale Řím obecně patří k jedněm z nejlevnějších destinací. Protože první den jsme dorazili až odpoledne, neměli jsme příliš času na nějaké velké objevování města, stejně tak poslední den jsme už ráno odjížděli – plně k dispozici jsme tedy ve věčném městě měli 3 celé dny. Respektive jeden den z toho jsme ještě strávili v Pompejích, takže program byl nakonec velmi nabitý, přesto se dá s přehledem to nejhlavnější stihnout, však si o tom napíšeme.
V Itálii jsme přistáli někdy před druhou hodinou odpoledne na letišti Fiumicino. Nachází se na jihozápad od Říma a je tedy potřeba sednout na speciální vlak, který vás do města zaveze, jezdí asi každou půlhodinu. Lístek se dá koupit skoro všude, v Itálii je ale potřeba jízdenky orazítkovat v automatech ještě před nástupem do vlaku! Další možností jsou myslím autobusy.
Expres nás zavezl na hlavní římské nádraží – Roma Termini. Zde hned doporučuji koupit si Roma Pass – stojí 25 eur a funguje nejen jako třídenní lístek na metro a autobusy, ale také jako slevová kartička do různých muzeí, přičemž do prvních dvou, která navštívíte, je vstup dokonce zdarma.

 

Vatikán
Vatikán

Vymotat se z Roma Termini a naběhnout do metra je docela dlouhá záležitost, ne, že bychom bloudili, ale je to opravdu dálka, člověk se podzemím docela projde, navíc tam něco asi předělávají, takže některé průchody byly uzavřené. Nakonec jsme ale došli až k metru a asi za 20 minut přejeli na druhý konec Říma na stanici Ottaviano. Metro v Římě je vhodné pro delší přesuny, ale vyhýbá se centru města, aby nepoškodilo památky, takže pro samotné poznávání pak už vhodné není, to už spíše autobusy (kde se dost krade), takže my sami jsme chodili pěšky, není to problém vše obejít.
Poblíž stanice metra jsme našli hostel, kde jsme měli rezervované ubytování, jednalo se o Pensione Ottaviano. Umístění je parádní, asi pět minut od vatikánského náměstí Sv. Petra. I cena je rozumná. Ale extra kvalita to tedy nebyla, už jsme spali na lepších místech. Většinou si zamlouváme hostely, které nabízejí levné ubytování, ale chceme vlastní pokoj se samostatnou koupelnou. To tu vše bylo, ale už takové starší, v noci docela hluk, jak mluvili sousedé na chodbě, kamsi do klimatizace zalétali holubi a před svou blížící se smrtí smutně vrrrrkali ;-), každopádně to strategické umístění to všechno zakrylo.
Po ubytování bylo pozdní odpoledne, a tak jsme ještě vyrazili do blízkého Vatikánu. Omrkli jsme náměstí sv. Petra a vypravili se do krátké fronty do chrámu (po ránu jsou fronty příšerné). U bezpečnostních rámů jsem sice pípal, ale ochranka uznala, že to bude asi způsobovat pásek, takže mě pustili dál, ať už bych měl u sebe cokoliv jiného, vskutku užitečné opatření. To samé se mi pak stalo i na jiných místech, kde prováděli tyto „kontroly“. Bazilika je krásně zdobená a hlavně obrovská, bezpochyby není možné její návštěvu vynechat, vše kromě kupole jsme si v klidu prošli, a když jsme vyšli zase ven, byla už tma. I osvětlené náměstí má něco do sebe, co vám budu povídat.

Andělský hrad
Andělský hrad

Druhý den byla neděle a my jsme měli naplánovanou hlavní prohlídku Říma s jeho starověkými vykopávkami. Ale protože každou neděli v poledne vykoukne na pár minut z Apoštolského paláce papež a pronese krátké kázání, rozhodli jsme se, že se na něho také podíváme, a proto jsme se dopoledne museli ještě pohybovat právě v okolí Vatikánu. Udělali jsme tedy pár fotek na mostu Sant’Angelo a prošli si i parčík pod samotným Andělským hradem. Sem vedla tajná chodba až z Vatikánu, aby se papež v případě nebezpečí měl kde schovat.
Následně jsme se vrátili do Vatikánu a vypravili se znova do chrámu. Tentokrát za světla byla otevřená i Michelangelova kopule. Kromě té samotné nám byl odměnou za zdolání schodů i výhled na Řím.
V poledne se potom náměstí zaplnilo davem lidí, papež, jak je dobrým zvykem, pronesl několikaminutovou řeč ve vícero jazycích a my mohli vyrazit za dalším poznáváním.
Ať už úzkými a klikatými římskými uličkami nebo širokými hlavními silnicemi, mířili jsme neomylně ke Koloseu. Cestou jsme viděli několik kostelů, kterými je Řím posetý, prohlédli si známe náměstí Piazza Navona s kašnami a zastavili se i v Pantheonu, kulaté předělávce z antického chrámu. Minout nelze ani obrovský bílý památník Viktora Emanuela II., který za sebou zakrývá kopec Kapitol. To už jsme se ale nacházeli uprostřed hlavních římských vykopávek a já mohl radostně pohledět třeba na Trajánovu tržnici ;-)

Koloseum
Koloseum

V Koloseu samotném potom opět využijete Roma Pass – nejenom, že jsme měli vstup zdarma, ale mohli jsme navíc využít speciální rychlo-fronty, což nám ušetřilo hodně času. Koloseum je veliké a poněkud více rozbořené než jsem si vždycky představoval, to ve Veroně je proti němu v bezvadném stavu. Okolo pozor na převlečené gladiátory, kteří vám budou vesele nabízet společné fotografie, jestli byste byli veselí u následného placení, to už si tak jistý nejsem.
Dále je radno zavítat na archeologický areál Palatinu a Forum Romanum, což je vlastně jedna vstupenka společná s Koloseem. Zde na vás dýchnou doby dávno minulé, zbytky přepychového fóra, sloupy z dávno zbořených chrámů anebo dům vestálek, jehož dvorek lemují většinou bezhlavé sochy významných členek.
Značně znavení po celodenním chozením jsme vylezli na pahorek Kapitol, kde sídlí významné římské muzeum. Z hlavních exponátů zde najdete třeba Kapitolskou vlčici či Kapitolskou Venuši. Podařilo se mi ženu přemluvit k jejich návštěvě a využili jsme tak druhý a poslední vstup zdarma na náš Roma Pass.

Potom už jsme zamířili zpátky na ubytování, kde jsme se unaveně zabořili do peřin… tedy do dek… tedy do prostěradel.
Na druhý (či třetí, chcete-li) den jsme měli naplánovaný výlet do Pompejí. Není to zrovna tak úplně nejblíž, ale když už jsme se v oblasti vyskytovali, neodolali jsme ;-) Je potřeba zamířit metrem opět na nádraží Roma Termini, kde koupíte lístek do Neapole. Je důležité vybrat si správný vlak vyhovující vašim potřebám – můžete se sice dostat do Neapole za hodinu, ale dáte za jeden lístek 45 euro, pokud vám nevadí třeba více než dvouhodinová cesta, zaplatíte jako my méně než čtvrtinu. Vše je možno si předem naplánovat na stránkách italských drah – Trenitalia.

Pompeje
Pompeje

Poté, co vás vlak dopraví kolem moře až do Neapole, je potřeba na nádraží sejít o patro níže a najít vstup k vlakům společnosti Circumvesuviana. To je místní mix vlaků a metra, který, jak název napovídá, jezdí kolem Vesuvu ;-) Trvá to něco kolem půlhodiny, než se dostanete z neapolského nádraží Garibaldi na zastávku Pompei Scavi – Villa dei Misteri. Zde je již vstup do Pompejí a máte před sebou několikahodinovou úchvatnou procházku. Pompeje jsou skutečné město, ulice, domy, je to obrovské – jenom nikde tak nějak nikdo nežije a domy nemají střechy :-) Ale najdete zde běžné obytné baráky, hospody, doktora, lázně, amfiteátry, všechno. Počasí nám přálo, krásně svítilo sluníčko, procházet se tady uprostřed léta bych ale nechtěl, to může být pěkně únavné, i když na mnoha křižovatkách teče z kohoutku pitná (snad, přežili jsme) voda. Kdyby nám zbyl nějaký čas, plánoval jsem po návratu do Neapole ještě krátkou procházku, ale Pompeje zaberou opravdu hodně dlouhou dobu a i únava se projevila, takže jsme byli rádi, že jsme sedli do vlaku a za tmy se zase dostali zpátky „domů“.
Poslední den jsme hned ráno vyrazili k vatikánským muzeím, dokud se tam ještě nevytvořila proslulá velká fronta. Celý komplex je rozsáhlý a něco si tam najde snad každý – papežské automobily a kočáry, výstava známek, starověkých desek s nápisy, sochy, obrazy od Raffaela Santiho, mapy, bohatství zde nashromážděné je skutečné nepředstavitelné. Vrcholem všeho je pak samozřejmě Sixtinská kaple vymalovaná Michelangelem. Tam se bohužel nesmí fotit, můžete si ale alespoň sednout a kochat se pár minut třeba Posledním soudem, který Michelangelo tvořil dlouhé roky.

Fontana di Trevi
Fontana di Trevi

Po muzeích už byl čas na oběd, takže jsme se stavili na italskou pizzu a následně prošli zbylé zajímavosti, které nám ještě na mapě význačností chyběly :-) Například Španělské schody – v době naší návštěvy nebyly ještě tak rozkvetlé, jak je to známo ze všech turistických průvodců, zato zde ale opravdu byla spousta „milých“ lidí, nabízejících dámám růže – „Take it, I give you“ – a velice nevybíravě jim je strkajících do rukou a následně usilovně vyžadujících platbu po pánech.
Poseděli jsme chvíli i u Fontany di Trevi zabírající celé malé náměstíčko. Zde končil římský akvadukt. Kdo do fontány hodí minci, do Říma se určitě ještě vrátí. Hodili jsme společně minci a vyzkoušeli, jestli to funguje i s platební kartou.
Protože zbyl ještě čas, na zpáteční cestě jsme zavítali opět k Andělskému hradu, tentokrát jsme ale šli i dovnitř. Je zde možnost prohlídky několika skromných pokojů, většího množství nádvoří, ale hlavně nádherný rozhled ze samotné střechy po celém Římě, který myslím překonává i ten z baziliky.
A to je konec římského příběhu. Město je skutečně krásné a stojí za návštěvu, doporučujeme chladnější měsíce – jednak se neupečete a jednak zde nebude ještě tolik lidí, ono to stačí i tak.
Poslední den ráno začalo pršet, tak jsme měli radost, jak nám to krásně vyšlo. S deštníky jsme přeběhli do metra, na nádraží a na letiště. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

(fotky jako obvykle v naší fotogalerii)

Napsat komentář