Hradecká sova 2012

Koumáci
Koumáci

Dokud mám ještě letošní Hradeckou sovu čerstvě v paměti, pokusím se sepsat takový nějaký report ze hry, jak bývá u šifrovaček obvyklé. Pokud jste sem zabloudili, aniž byste věděli, co to vlastně tahleta šifrovačka je, mrkněte prosím na oficiální stránky Hradecké sovy: http://sova.osjak.cz/ nebo přímo na wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ifrovac%C3%AD_hra

Cestou na start
Cestou na start
Šifrovaček se nějak usilovně nezúčastňujeme, proto v nich asi zůstaneme věčnými začátečníky. I z toho důvodu je pro nás Sova svým zaměřením jako stvořená. Kromě pár výjimek hrajeme vlastně jenom každý rok Sovu, ve které jsme se postupně většinou zlepšovali, až jsme si minulý rok troufli na kategorii Výzva, kde jsme s úspěchem získali poslední místo po usínací krizi. Po tomto nezdaru jsme váhali, jestli se letos – tedy v roce 2012 – vůbec zúčastníme. Když jsme se dozvěděli, že se má tentokrát jednat čistě jenom o terénní hru kdesi po lesích a bez GPS, rozhodli jsme se jednoznačně vynechat, protože s našimi schopnostmi bychom se za prvním stromem ztratili. Přišlo ovšem požehnání z nebes (černý humor), hradecké lesy zasáhla nedávno nepříjemná kalamita a Sova se tedy nakonec odehrávala ve městě (což organizátorům asi přidělalo narychlo hodně práce, ale zvládli to báječně). Po trošce odmlouvání a přemlouvání jsem svolil a náš tým opět zaregistroval. Vyplatilo se, protože letošní hra nás hodně bavila, užili jsme si ji v klidu a pohodě se vším všudy, neměli jsme žádné krize a nakonec jsme jako třešničku na dortu obsadili i pěkné třetí místo v kategorii Pohoda. Mrkněme se nyní stručně na jednotlivé šifry a co jsme u nich zažili (pro úplné pochopení kontextu si ti, kteří se neúčastnili, musejí asi jednotlivé šifry prostudovat na stránkách Hradecké sovy).

Luštění
Luštění
Prvním oříškem bylo dostat se na místo startu. Ne snad, že by bylo nějak skryté, ale letos jsme se rozhodli, že nepojedeme hned na začátek registrace, ale dorazíme v klídku až dalším trolejbusem někdy v půlce registrační doby. Tento nápad jsme samozřejmě neměli sami, proto jsme Sovu zahájili hned cestou k Albertu oblíbenou společenskou hrou „Na zpocené sardinky“, jejíž pravidla si nejspíš umí každý představit. Nastupuje se samozřejmě pouze předem.

Na startu jsme se přihlásili, zopakovali svá jména, kontaktní telefon i tajného maskota a dostali zapečetěnou obálku (možná byla jenom normálně zalepená, ale tuhle reportáž píšu já, tak mi do toho nekecejte ;)). Kromě běžných i neběžných známých tváří z předchozích ročníků jsem zaregistroval i bývalé spolužáky Potraty, podle jejichž chemického složení mi bylo jasno, že budou žhavými kandidáty na vítězství, což se potvrdilo (jistě má svůj vliv i to, že jsme spolu dlouhé roky studovali a většinu toho, co dnes umějí, jsem jim nenápadně předával tak, aby měli pocit, že je to jejich vlastní zásluha). Pro jistotu jsem jim ještě popřál hodně smůly a už se honem vracel zpátky k našemu týmu, abychom zahájili hru.

Tady by tedy asi měla být chvíle pro naše stručné představení. Že jsem se zúčastnil já (tedy Martin), to už je asi jasné. Druhým nedílným členem týmu je moje žena Lucie, která nás letos vlastně do účasti přesvědčila. Protože olomoucká část příbuzenstva letos musela účast odřeknout, přidal se k nám už jenom můj brácha Petr. Tři není tak moc vysoký počet lidí na šifrovačku, ale už jsme v takovém počtu hráli vícekrát a aspoň se dobře hlasuje o volání pro případné nápovědy, apod. Letos jsme se při hře neposilňovali rumem, ale Péťa měl cosi domácího páleného, takže jsme se párkrát zahřáli a dali tak ostatním týmům větší šanci nás porazit (což až na výjimky nevyužili, asi chlastali víc).

1. Myšlenková mapa
První šifra byla jako obvykle nepříliš složitá, spíše zdlouhavá, aby se startovní pole trochu potrhalo. Po chvíli zmateného civění se začala mapa postupně plnit. Některá spojení byla jasná, některá nejasná, některá jsme tolik stříleli od boku, až nám přišla legrační. Když teď koukám na výsledky, tak nás ale musím pochválit, protože jsme to vyplnili skoro všechno správně. Orgové za čas začali vyvěšovat na šňůru nápovědy, které ale nám ale vždy jenom potvrdily to, co už jsme vyluštili. Heslo bylo ŠIPKA a my jsme se mohli zdaleka ne jako první, zdaleka ne jako poslední vypravit na cestu.

2. Omalovánky
Ačkoliv se šifra jmenovala omalovánky a v doporučené výbavě byly pastelky, vybarvovat komplet moc smyslu nemělo, jednotlivé k sobě patřící barvy nedávaly dohromady žádný tvar ani nevypadaly, jako že by se daly složit dohromady – jedním z prvních nápadu bylo i šifru rozstříhat a složit nějak podle barev a pak třeba číst tajenku. Hlavním cílem u této šifry však bylo dojít si na záchod, k čemuž je hřbitov jako stvořený. Ne, nejsme přehnaně morbidní tým, na hřbitově jsou k dispozici záchody, kam jsme si postupně zašli. Když jsem se vracel já jako poslední, měli už vlastně Péťa s Luckou vyluštěno, takže jsme mohli akorát pokračovat dále.

3. Ode zdi ke zdi
Sever jih, táta máma, válka mír, po částečném přečtení textu se protiklady docela rychle ukázaly, takže jsme mohli začít spojovat. Tajenka na sebe nenechala dlouho čekat a my jsme opět začali balit naši skromnou výbavu na další přesun. Tři šifry za námi, to by měl být lehký začátek na rozehřátí, u kterého jsme se naštěstí nezasekli. Co nás čeká dál?

4. Doplňovačka
Většina výrazů byla poměrně rychle známá. Stejně tak ale i to, že nesedí svojí velikostí do nabízené doplňovačky. K tomu divná číselná řada 9 9 11 19, řadu aplikuj vertikálně… to bude podle všeho skrývat klíč k tomu, jak se mají vyluštěné výrazy doplňovat do tajenky. Jenže moc smyslu to nedávalo. Že hvězdičky naznačují římské číslice, to jsme se dozvěděli až od Martina v cíli, při hře jsme to museli rozlousknout jiným způsobem – hrubou silou. Některé výrazy byly počtem písmen jednoznačné (popocatepetl, pí), zbytek bylo potřeba nějak rozmístit. Šli jsme na to prostě zvrchu dolů, což bylo shodou okolností, pokud se při pohledu na správné řešení nepletu, vlastně i svým způsobem správně. Prostě na první místo, kam se slovo vejde, se vepíše. Problém tohoto postupu je jednak v tom, že když něco nevíte jistě (nehoda/havárie, výbuch/výstřik, apod.), tak i když jedete zároveň shora a zdola, všechno nedoplníte. No ale to bychom nebyli Koumáci, abychom to nevykoumali. „V parčíku“ bylo jasné, potom bylo něco jako „na východě“ případně nepříliš vzdálená ulice „Na Důchodě“ a pochybný konec. Zlom přišel, když jsme si při jedné kontrole uvědomili, že mosaz není bronz (cín/zinek) a pak že řádky jsou proházené po trojicích (což byla také spíše náhoda způsobená velikostí římských číslic a úplně na konci neplatila, ale to už bylo jednoduché dopatlat). Takže ačkoliv to nebylo moc těžké, nějaký čas jsme ztratili, nicméně hra stále pokračovala a my se pohybovali někde v první dvacítce (což platilo tuším zhruba celou hru, polovina lidí před námi pak byla z Výzvy, druhá z Pohody), což nám vzhledem ke skromným cílům a s odzkoušenou předzvěstí krizových chladných ran zaručovalo prozatím naprostou spokojenost (cíl první desítka).

5. Aktivity
Aktivity se nám letos velmi líbily. Nechci mluvit za kompletní tým, ale skoro bych řekl, že v důvodech se shodneme. Pětka je tradičně pěkným osvěžením Hradecké sovy, kterou bych nerad rušil, užije se tam dost legrace a člověk si trochu odpočine od klasického luštění. Ale když si vzpomenu, jak jsme se loni (jsme trochu lemry, co se dá dělat) zapotili u chůd nebo u provlékání skrz provazy či nějakých těch obvyklých přelézaček, jsem rád, že letos to nijak fyzicky náročné (snad kromě levá/pravá :-)) nebylo, v této obtížnosti by se mi to líbilo vždycky. K jednotlivým aktivitám:

Hanojské věže
Hanojské věže
Hanojská věž – hanojská věž je jednoduchá, pokud jste ji už někdy dělali a ani časový limit, obzvlášť s pomocí jiného člena týmu (pneumatiky přece jenom nejsou malá dřevěná kolečka), nebyl extra přísný, když víte, jak přesouvat. Já to vím, s jediným problémem, že ať začnu jak začnu, je to obráceně, takže přerovnávám na druhý sloupec místo třetího. Tentokrát jsem si to předem přeříkal v hlavě, takže… to vyšlo jako obvykle na druhý pokus ;-)
Lyže – asi jediná „šifra“ letošní Sovy, kde jsme měli v nižším počtu členů v týmu výhodu. Šlo nám to myslím hodně rychle a písmenko bylo naše.
Houbařící kukačka – tady si zaslouží pochvalu Lucka, protože jsem si ani pořádně nezakukal a už měla košík plný.
Kostky – kostky se podařilo složit taky rychle a napoprve, hlavně asi mojí zásluhou, protože jsem Péťovi a Lucce pořádně svítil :-)
Poznávačka – tak tady jsem věděl, že nemám šanci, vím, že jestli byl tenkrát v prehistorických dobách, když jsem byl na základce, v něčem problém, byla to poznávačka rostlin. Péťa tak nějak taky takticky mlčel, pokud si dobře pamatuju, takže pár rostlin poznala aspoň Lucka, ale na písmenko to stejně nestačilo. Na webu Sovy je vyvěšené celkové řešení, ale zajímaly by mě i jednotlivé kytky, jestli jsme aspoň něco tipli správně.
Měli jsme tedy 4 z pěti písmen a mohli zkusit luštit. Zkoušeli jsme správně různé sčítání a odčítání písmen, ale nějak jsme furt nebyli spokojeni s výsledkem, trápili jsme se zbytečně dlouho, i když jsme to vlastně měli na dosah ruky: SLIB_BRID_PYSE_ Možná to tvrdé Y nás nějak odradilo nebo já nevím… SLIB OBR I DOPYSEL asi není úplně dobře. ŠLI BOBŘI DO PYSE_ se mi zalíbilo, ale přišlo mi to spíš legrační, ačkoliv Péťa s Luckou se zaradovali nad řešením. Tak jsem se aspoň dozvěděl, že existujou Pyšely.
Po krátkém váhání jsme si potvrdili předchozí rozhodnutí (ovlivněné i loňským propadákem), že půjdeme v klídku Pohodu.

Stožáry
Stožáry
6. Venouškovy stožáry
Tohle bylo vcelku jasné – bude se stříhat, bude se lepit a výsledek se bude číst z jednotlivých směrů. Teď jenom jak je rozmístit. Trochu nepochopitelně jsme se zasekli na tom, že v dolní půlce budou spisovatelé, v horní sportovci, a tak nějak podobně i s dalšími atributy a že čáry budou znamenat nějaké maximální křížení (jako že papír, co vede po zemi nesmí překřížit čáru, ten co je o level výše může překřížit plnou, ale ne čárkovanou… no naštěstí nás to rychle opustilo, protože to tak nějak… ehm… nedávalo smysl. Jak rozdělit jednotlivé lidi na skupiny bylo jednoznačné, takže jsme bojovali hlavně se špatným lepidlem. Po přečtení tajenky jsme se vydali dále a děkovali, že nefoukal vítr a nepršelo.

7. Prsty
Snadná a rychlá šifra, asi na vzpamatování, dobře že tak.

8. Sv. Florián

sv. Florian
sv. Florian
Patron hasičů. Tohle bude něco s ohýnkem. Dušička pyromana se ve mně zaradovala. Vyluštit tajenku byla rychlovka: „Užij dva živly.“ Ale co s tím? Hladově jsem se vrhl po sirkách a svíčce a začal si hrát se svým papírem. Přiznejme si to na rovinu, Péťa s Luckou mě měli za blázna, ale já to věděl, já to věděl (ďábelský ohnivý smích). No bohužel se ale nic neobjevilo, ať jsem nahříval papír jak jsem nahříval, z obou stran. Chvíli jsme tedy ještě koukali na papír a přemýšleli, co s tím dál. Hledali nějaké souvislosti, což takhle spojit dva živly (obrázky vodní a ohnivé) nějak dohromady, nějak je spárovat, cokoliv… Bohužel ne… opět se sápu po sirkách a znovu nahřívám… nic… v dalším záchvatu si beru své jediné zásoby vody a polévám s nimi papír… nic… zase luštíme… nenápadně vstávám a mířím se svým papírem k Labi… zbytek týmu mě odrazuje od sebevraždy a cítím trochu té manželské lásky a strachu, že se utopím… ale řešení mi přijde hned od začátku tak jasné, že odolávám a sbíhám ke břehu… snažím se namočit papír… ach, nedosáhnu… ještě kousek… mám mokré koleno… ach… upouštím papír do vody… nedosáhnu… možná kdybych už nedosáhl, vrátím se a šifru nikdy nevyluštíme… ale já to dokážu, ano, já to dokážu! :-) … vytahuju vítězoslavně mokrý papír a vracím se k týmu. Zadostiučení – písmenka se objeví. Nyní už mám povolení zapalovat vše, co mě napadne. Bohužel ať nahříváme papír jak chceme (i ten druhý nepoužitý už mám k dispozici), na zbylých místech se nic neobjevuje, možná nemám dost trpělivosti. Prudké zahřátí samozřejmě končí zapálením papíru. Čekáme, čekáme, nic, takže nakonec namočíme i druhý papír, abychom lépe přečetli alespoň ta na prvním papíře nevýrazná „vodní“ písmenka a doufáme, že .AXE.E.O (nebo co vlastně všechno dávala ta vodní část) nás má zavést k ulici Maxe Malého. Nebyli jsme si jisti, kudy vede cesta, proto jsme šli raději oklikou po silnici. Nejprve se zdálo, že to byl špatný tip (že by nás vedli znovu kolem Venouškových stožáru?). Ale pak jsme konečně došli až na místo a na východě dle upřesnění tam už uviděli další týmy vyzvedávající šifru a tak jsme si oddechli, že jdeme správně.

9. Čtverce
Chvíli jsme řešili, hledali symetrii, apod. Nakonec jsme to prostě jenom přečetli. Taky docela rychlá šifra, i když věřím, že tady se dalo trochu zatuhnout, na podobných už jsme občas trpěli.

10. WUG pln DRUG
Pro nás, řekl bych, nejtěžší šifra hry. Hodně dlouho jsme přemýšleli, co by se s tím dalo dělat. Asi to bylo tím, že jako jediná se řešila ve tmě s baterkou :-D Taky název, ačkoliv se mi líbí, že u Sovy většinou trochu napoví, nás tentokrát poněkud mátl. Opět jsme zkoumali, opět jsme řešili symetrie a různé další ptákoviny. Snad prý i tu morseovku jsme ze začátku z písmen bezvýsledně dělali. Vzhledem k fontu a tedy zarovnání to vypadalo na nějaké kreslení, ale text byl dost malý, tak snad z každého sloupečku písmen nějaké písmeno vyluštit a z toho pak čtyřslovnou větu? No skončilo to voláním o nápovědu. V posledních letech jsme se nad nápovědou povětšinou zasmáli, protože jsme ji vůbec nepochopili, tentokrát jsme i s tímto byli spokojení, protože na morseovku nás navedla v podstatě okamžitě. Zkusili jsme si písmena přepsat a vybarvit (tečky!) a nic nevycházelo, inverzně se taky zdálo že ne… už jsme byli trochu nesví a kdosi i navrhl volat o řešení, ale nakonec jsme si řekli, že ještě jednou to zkusíme přespsat do morseovky a vybarvit tentokrát inverzně, kupodivu to najednou vykouklo, tak se v tom vyznejte ;-) Šifra byla naše, trochu časové ztráty nevadí, jde se dál! A navíc zase do města do světla, super (i když jsme museli opustit krásnou noční oblohu, hvězdy šly vidět nádherně).

Spirála
Spirála
11. Spirála
Spirála byla rychlovka. Zatímco zbytek týmu pil a jedl, já nebožák jsem tentokrát dostal otrocký úkol narýsování os, protože u středu už zlomy nebyly vidět. Protože jsme ale už věděli, že začátek je správně VOTIBRH (ať žije votibrh!), alias HRBITOV nám to potvrdil, už to bylo jenom o pár chvílích práce.

12. Šachy
Naše nejrychleji zvládnutá šifra, pokud se nepletu. Když jsme si ji nesli od trubky ke stanovišti, napadlo nás třeba řešit, kterým tahem by se dával mat, což by bylo jistě zábavné, ale po řádném usazení bylo jasné, že rozestavení figurek nedává vždy úplně smysl, pěšáci na obou stranách a někde ani není král. Stačilo jenom nakreslit všechna možná dosažitelná místa bílého hráče a písmenka tu byla za moment. Dvě vcelku lehké šifry po sobě, dvě poslední před námi, zdálo se jasné, že teď přijde nějaké závěrečné maso.

13. Čínština
Hmm, tak co s tím. Počítali jsme průsečíky a dělali z toho čísla, zkoušeli kombinovat s písmeny čínskými (sčítat, odčítat, apod.), ale stále nic nevycházelo. Asi druhá nejtěžší šifra pro nás. I když jsme věděli, že ty čínské znaky nebudou tajenkou, nějak by se použít měly. Proč jsme je tedy normálně nepřečetli? Já vlastně nevím. Já sám, když jsem to zkoušel (a opravdu po sloupcích, my jsme to celou dobu věděli!), jsem vždy začal VECTLER a to mi smysl nedávalo a dál jsem to neřešil. Volali jsme tedy o nápovědu. Hezky jsme se shodli, protože se zákysy už máme také své zkušenosti a nějakých 30 trestných minut vůbec nic neřeší, když na šifru můžeme taky třeba dvě hodiny bezvýsledně čučet. No nápověda byla samozřejmě jednoduchá, ať nejsme paka a přečteme si to, že jo. Tak ještě jednou… VECTLER… nebo snad… VECTVER? No tak VECTVER už je samozřejmě jiná… takže jsme si udělali hned čtverec, ten už jsme znali možná z prvních pokusů na devítce. A co s ním? Ty naše průsečíky? Tam vycházelo i 26, což je fajn na abecedu a na původní pokusy, ale na čtverec 25 už moc ne. Takže vodorovné a svislé čáry. První pokus jsme dali obráceně, tak nevycházel, druhý jsme zaměnili svislé a vodorovné a tajenka se začala objevovat. Měli jsme jednu nebo dvě chybky, protože některé směry byly nejasné, ale to už se rychle ukázalo, takže můžeme jít na poslední šifru. Však už nám na místě začínala být zima.

14. Pískej píseň v pískovišti
Tohle by měla být závěrečná šifra, snad něco lehkého. Nakonec se ukázalo, že jsme měli pravdu. Jenže úplná rychlovka to nebyla. Prohlíželi jsme písmena, smysluplná slova tam moc nebyla, něco vyškrtávat nebo tak nepřicházelo vhod… Tady musím říct, že nás nadpis spíše zmátl a i teď když se dívám na nápovědu, tak je v „pějme PÍseň dokola“ zvýrazněné pí, což moc nechápu (tak než jsem dopsal článek, už je na webu i kompletní řešení a vysvětlení, k čemu bylo pí, takhle jsme písmenka nečetli, což ukazuje naši nezkušenosti, to jsme měli určitě vyzkoušet). Nejprve jsme si všimli P a dívali se, jestli kolem písmen P nenajdeme něco zvláštního, potom jsme přešli rovnou na PÍ. Že by se přičítaly k písmenům (k jednomu po druhém, aby se konvertovala na jiná) jednotlivé cifry čísla pí jsme zavrhli, protože pí nebylo v povinné výbavě a hned začátek byl nesmyslný, ale pí by mělo spíše navádět ke kruhu. Hledali jsme tedy zase nějakou spirálu, po které by se text četl jako tomu bylo tuším někdy v minulých ročnících… ale od středu ani od krajů nic nevedlo. Každopádně Lucka nakonec našla začátek slov „Kde domov můj…“ a po těch už jsme jenom jeli. Kromě ZŠ nám klikyhák smysl úplně nedával. Já v něm viděl hradby (Hradební?), někdo zase L a T či snad i další písmena. Nevybarvovali jsme totiž celá políčka, ale jenom kreslili čáry. I tak to ale vcelku vypadalo tak, jak orgové zamýšleli, nakonec jsme našli podobnou školu v okolí na mapě, a po bližším prozkoumání jsme našli i o něco vzdálenější nejenom podobnou, ale úplně stejnou :-) Takže hurá do cíle, máme téměř splněno!

15. Děrovaná

V cíli
V cíli
To už byla typická formalitka na závěr. Opět se měly použít papíry ze zbylých šifer (a já dokonce skladoval i mokrou osmičku!). Ta písmena, co byla trochu hlouběji v papíru, nám úplně přesně nevycházela, takže jsme měli dvě tři kandidátská písmenka, ale když se dal dohromady celý nápis, už to bylo jasné. MALUJ 6 SOV K RÁNU, nakreslil jsem tedy svůj megavýkon šesti sov k ránu a hurá, bylo splněno. Občerstvili jsme se a po chvíli vyrazili domů plni krásných zážitků. Tenhle ročník byl opravdu příjemný a v poklidu, měli jsme štěst, že jsme někde nezakysli a kromě dvou volání o nápovědu jsme hrou prošli bez větších problémů.

6 sov
6 sov
Pak už následovala jenom příjemná dohra. Doma jsme dočasně usnuli s tím, že půjdeme doopravdy spát až brzy večer, abychom se do práce pořádně vyspali a nebyli vzhůru naopak celou noc z neděle na pondělí. Když nás vzbudil někdy v jedenáct budík, čekala mě SMSka od orga Martina, že jsme nakonec třetí v kategorii Pohoda. To nám udělalo radost a ačkoliv bráchu už jsme z postele nedostali, my s Luckou jsem se odebrali busem na vyhlášení a pro červená trička. Ještě jednou nejenom za ceny, ale hlavně za celou perfektně připravenou hru všem organizátorům děkujeme, moc se nám to líbilo!

Diplom
Diplom

Napsat komentář